pondělí 29. listopadu 2010

Skandinávský model

Osobně fandím Skandinávskému modelu, kde je nejnižší diskriminace pohlaví a přebírají ho do své legislativy státy západní evropy.
Jak upozorňují psychologové a sociologové, žijeme v době rozpadu tradičního středoevropského patriarchálního modelu rodiny. Vysoká míra rozvodovosti, dlouhodobě se pohybující kolem třiceti tisíc ročně, vede k neustálému růstu počtu dětí, které si do života odnášejí zkušenost s rozvodem svých rodičů. Vzrůstá počet nesezdaných soužití, roste počet dětí narozených mimo manželství. Odborníci hovoří o "absenci" otců a nové "mateřské moci". Přibývá singles. Rodina jako taková přestává být hodnotou sama o sobě.
Přetrvává praxe, kdy při rozvodu manželství jsou děti svěřovány do výchovy matce výrazně častěji než do výchovy otce či do střídavé péče obou rodičů. Ze statistiky o porozvodovém uspořádání poměrů k dítěti vyplývá, že v posledních patnácti letech bylo přibližně 90 % dětí svěřeno do výhradní péče matky. Podle kvalifikovaných vědeckých odhadů se v naší republice u přibližně sedmi tisíc dětí z rozvrácených rodin vyvine syndrom zavrženého rodiče, zhruba deset tisíc dětí ročně ztrácí rok po rozvodu rodičů jakýkoliv kontakt s tím z rodičů, který ho nemá ve výlučné péči. Přitom je z odborných studií známý fakt, že nejnižší mezí pro to, aby mohla vůbec probíhat aktivní výchova, je třicet procent času stráveného s dítětem v přítomnosti toho kterého rodiče.
Prioritou obecně by však mělo být snižování rozvodovosti. Z vědeckých výzkumů jednoznačně vyplývá, že jen děti, kterým se dostalo láskyplné výchovy obou rodičů, mají plnohodnotnou výbavu pro život, neboť výchovná působení otce a matky se nezastupují, ale vhodně doplňují. Pro zdravý vývoj společnosti i pro individuální život rodin je nejvhodnější taková forma soužití rodičů s dětmi, kdy se oba rodiče podílejí jak na rodinném rozpočtu, tak na výchově a péči o děti.

Následky české komunisticko-feministické justice a špatné legislativy

Část studie:

Z vědeckých výzkumů vyplývají jednoznačně tři skutečnosti:
· pouze děti, kterým se dostalo láskyplné výchovy od obou rodičů mají
plnohodnotnou výbavu pro život, protože výchovná působení otce a matky se
nezastupují, ale vhodně doplňují2
· děti, vychovávané pouze jedním rodičem, jsou výrazně častěji zastoupené ve
všech rizikových a asociálních skupinách ve společnosti (75% mladistvých
narkomanů, 90 % bezdomovců, 85 % mladistvých vězňů, atd.)
Pro srovnání
s ČR ale může paradoxně lépe sloužit relativně konzervativní Německo, které je nám velice
podobné jak civilizačně, tak např. strukturou a úrovní právního systému, kam byl institut
společné/střídavé péče převzat čirou náhodou ve stejném roce jako v ČR, tedy 1998. Tím, že
ale Německo společnou/střídavou péči zavedlo jako základní regulaci vztahu dítě-rodiče, která
odpovídá nejblíže jak právu dítěte na oba rodiče (Úmluva o právech dítěte), tak zájmu dítěte
na aktivní výchovu oběma rodiči, byl již v roce 2002 podíl společné výchovy 75% (v ČR
v roce 2005 dle sdělení Soudcovské unie pouze cca. 5%!). Rozsáhlý sociologický průzkum
provázející v NSR zavádění společné/střídavé výchovy od roku 1999 do 2002 dokumentuje
razantní zlepšení oproti předcházejícímu stavu, a to pro všechny dotčené subjekty: děti, rodiče
i státní orgány.
V tomto případě se
jako největší nebezpečí jeví vliv mohutně dotovaných extremistických feministických hnutí,
která staví své stěžejní téma konfliktu mezi ženou a mužem nad zájmy dítěte a jejich „řešení“
jsou proto kontraproduktivní. c
Soudní praxe
Extremní tendence k svěřování dítěte do výlučné výchovy matky
(93 procent) / bránění otci v kontaktu s dítětem v rozsahu
dostatečném pro aktivní výchovu
Přesto, že je vědecky prokázáno, že plných 88% otců má zájem o aktivní výchovu dětí a
56% otců žádá před českými opatrovnickými soudy o svěření svých dětí do své výlučné.
Spojením předcházející tendence s úzusem, podle kterého je možnost kontaktu rodiče, který
dítě nemá ve výlučné péči, s jeho dítětem výlučně každý druhý víkend, dochází k praktickému
znemožnění výchovy tímto rodičem. (Soudy ke všemu ještě dbají konsekventně na to, aby
rodič s právem kontaktu své děti nenavštěvoval ani je nevídal v jinou než v takto určenou
dobu, byť by bydlel „přes ulici“.) Odborníci definují přitom 30% času stráveného dítětem
v přítomnosti toho kterého rodiče jako nejnižší mez pro to, aby mohla aktivní výchova vůbec
probíhat.
Praktické připravení jednoho z rodičů o možnost výchovy dítěte a nastolení nerovnoprávného
mocenského stavu mezi rodiči (matka „má“ 100% dítěte, otec 0%), kteří se nadto aktuálně
nacházejí v rozvodovém stresu prohlubuje anebo přímo podmiňuje všechny sociální
patologie, které jsou pak – mnohdy neadekvátně – trestně a soudně stíhány.
Chybějící motivace otců/matek platit alimenty či se jinak podílet na
výchově dítěte – kriminalizování otců/matek místo jejich motivování
edním z prokazatelných následných asociálních jevů, který způsobuje celospolečensky
extrémní škody, je neplacení výživného. O tom, že se až v 50% případů(!) jedná o přímý
následek úpravy dítě-rodiče opatrovnickým soudem, svědčí příslušné výzkumy4,5. V ČR je
přitom dle §213 Trestního zákona policií ročně trestně stíháno 70.000 osob neplatících
výživné na děti, z toho 11.000 je každoročně odsouzeno. Je zřejmé, že racionální opatrovnická
úprava by přinesla ročně min. 30.000 uspořených trestních stíhání a návazných soudních
jednání a znamenala by úsporu v řádu minimálně stovek milionů korun.
.......................................................................................................
Ústavní soud začíná napravovat křivdy způsobované nižšímy soudy:

Její námitka, že děti s otcem nechtějí jít samy z vlastního rozhodnutí, je již s ohledem na věk dětí právně nevýznamná. Ona, jako převážně působící na výchovu dcer a tedy i jejich postoj k otci, je naopak povinna vést děti k pozitivnímu vztahu k otci, a to bez ohledu na svůj případný negativní vztah k němu.
Podle čl. 29 Úmluvy o právech dítěte se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy , shodují, že výchova dítěte má směřovat m. j. k výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými rozsudky porušily jeho základní práva garantovaná čl. 90 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 32 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 18 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") a dále zákonná práva a zájem nezletilého dítěte ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1, 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a ve smyslu § 26 odst. 4 citovaného zákona.
Stěžovatel považuje svěření nezletilé dcery do výchovy matky za zbavení svého práva na její výchovu.

pátek 12. listopadu 2010

Střídavá výchova

I. Svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti; to předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůli všech zúčastěných. Rozhodnutí o střídavé výchově nezletilého dítěte by mělo vycházet z jejich společné vůle a dohody, schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítě do svých vzájemných problémů. Podle názoru Ústavního soudu není v tomto případě podstatná otázka, proč rodiče nejsou ochotni spolu spolupracovat a komunikovat, nýbrž to, že jim v daném případě chybí ochota a vyspělost v zájmu nezletilé dcery spolu kooperovat.http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=317&typ=c
........................................................................................................................................................
-s nezapojováním dítěte do konfliktu souhlasím (ikdyž kdo to v praxi uhlídá?)
-schopnost spolu komunikovat a spolupracovat v měřítku ve kterém to u nás narozdíl od severní a západní evropy vyžadují komunisticko-feministické soudy(převážně nižšího stupně) a některé feministické pracovnice OSPOD, je naprostý nesmysl, protože pak porušují zákon pokud toto harmonické manželsví rozvedou!Je nesmysl, aby lidé, kteří spolu bezproblémů komunikují a spolupracují, aby se rozváděli.Z praxe vím, že většina rozvodů je velice nepěkný boj a většina rodičů spolu bez hádky nemluví několik let:(